Dobytí Cidliny při zavřeném Hořínském kanále a bez dokladů

I přes nepřízeň osudu jsme se rozhodli po loňské plavbě do Budějovic, podívat se opět na naše oblíbené Střední Labe. 28.7. jsme naložili loď, přespali v loděnici s obligátní grilovačkou a ráno časně jsme vyrazili vstříc Labi. Smíchov i Štvanice proběhli bez problémů a  tak jsem mohl už v 09:20 zakotvit v holešovickém přístavu, naproti Státní plavební správě, kam jsem si zašel vyzvednout lísteček na technickou, protože jsem se dočetl, že pokud je plavidlo přistaveno po vodě, nemusí se objednávat. Světe div se, milá paní byla mile potěšena, že může jít z kanceláře na procházku k vodě, zkontrolovala důsledně všechny technické lodní notoriety, pochválila loď a za necelou hodinu jsem měl prodlouženou technickou do roku 2024 v kapse. Při té příležitosti jsem se optal, jestli se mě netýká, tolik diskutovaná a dost nejasná povinnost vyměnit průkaz VMP. Při jeho hledání jsem zjistil, že ho nemám, což jsem v jednu chvíli, s ohledem na počínající dovolenou na lodi, považoval za komplikaci. Nakonec jsem si řekl, že za sedm let plavby mě nikdy nikdo nezkontroloval doklady ani nic jiného a spoléhaje na šťastnou hvězdu jsem vyrazil po proudu dál. Do Kralup, odkud byl organizován Povodím vltavy bezplatný převoz lodí do Roudnice nad Labem, s ohledem na odstávku Hořínského kanálu, jsme dotrazili oproti plánu o malinko dříve, doplnili pitnou vodu a došli si na dobrý oběd do restaurace Kotva. Přístup v Klubu vodních sportů KOTVA Kralupy se opět ukázal jako stoprocentně vstřícný normální lodi a normálním lidem. Asi o půl čtvrté dorazil ochotný a kompetentní pán od Imramovský Marine, která přepravu zabezpečuje, loď jsme naložili a vyrazili směr Roudnice na vleku. Po cestě se objevila možnost nás vyložit i v obci Kly, kousek proti proudu nad Mělníkem, což jsem okamžitě přijal a ušetřil tím den plavby Roudnice - Neratovice, který jsem měl naplánovaný. Skluz v Klech je krátký panelový, ale vedle něj je pozvolný zpevněný asi původní skluz do vody, kterým mě tak v pohodě vysunul. S ohledem na pokročilou hodinu jsme první den plavby stihli jen komoru v Obříství, Lobkovice už nám vystavili nekompromisní stopku. Galby pod zdymadlem, kde jsme nakonec přenocovali nepatří mezi nejvlídnější, ale radši než spát v areálu Spolany Neratovice. Ráno jsme se vzbudili do zeleného semaforu, nad zdymadlem je známé parádní čekací stání, kde jsme se v klidu zcivilizovali a nasnídali, abychom mohli ukousnout plánovanou porci říčních kilometrů. Nějak jsem tentokrát plánování nezvládl a byl nepříjemně limitován objednaným odvozem z Roudnice zpět. Nakonec jsme dorazili i s malou přestávkou na občerstvení asi okolo 15:00 na malé milé kotviště Lodního klubu Litol, kousek pod mostem v Lysé nad Labem. Zde jsme vyčkali našich kamarádů s čerstvě narozenou Toničkou, která se stala historicky nejmladším pasažérem Madlenky v její historii, i když se v ní jenom přebalovala. Mladší než šestitýdenní dítě už nám na loď těžko někdy někdo půjčí, holt musíme počkat na vnoučata. Parádně jsme si zaplavali i zagrilovali a i přes rychlé a vydatné přeháňky, které vždy trvaly jen pár desítek minut,  to bylo velmi povedené odpoledne a podvečer. Druhý den ráno, jsme vyrazili dobýt soutok s Cidlinou, což byl, trochu nesmyslně uznávám, vytýčený cíl plavby. Po cestě jsme dostali plnotučnou zelenou vlnu a přes nepřízeň počasí - silný vítr a nárazové docela silné přeháňky, jsme okolo 13:30 n soutoku s Cidlinou opravdu zakotvili. Po docela slušném obědě a krátké siestě, jsme vyrazili na cestu zpět. Neúprosný čas nás zavedl opět do litevelského milého kotviště, kterým jsme vzali zavděk velmi rádi, protože jsme tam dojeli už s rozsvícenými pozičkami a za hnusného počasí. Druhý den ráno byla mlha, že by se dala krájet,potřebovali jsme vyjet brzy a tak asi hodinu to byl orientační závod s mapou a rychloměrem, než se trochu zvedla. S heslem večer musím být v Roudnici, jsem proplouval zdymadly bez čekání. Za Mělníkem se mi otevřelo velké Labe, které jsem už skoro zapomněl, kde mají zdymadla až do 20:00, takže jsem zvolnil a užíval si scenérii, zejména od Beřkovic dál. Do maríny v Roudnici jsme dorazili na pohodu okolo 17:30, našli si místo, udělali večeři a dali si něco málo piv. Druhý den ráno v sedm, už čekal v loděnici náš starý známý s vlekem, nabídl velmi dobrou ranní kávu a potom už jenom přesun na náplavku v roudnickém kanále a cesta na vleku zpět s přestávkou na dotankování lodi u benzínky Shell, což byla milá pozornost, kterou nám pán také cestou nabídl. V Kralupech jsme se nakonec domluvili na přespání, i když v pláýnu bylo nocovat na Nelahozevsi. Tam bylo plno a tak jsme se domluvili v pohodě na jedné noci, kterou jsme rádi zaplatili i když, jak říkala paní hafenmajstrová, když jsme členové ČSVM, tak platit nemusíme. Dýchají z toho na mě staré časy ve smyslu soudržnosti a solidarity na vodě. Přes den jsme se vydali na prohlídku zámku Nelahozeves, což je milá procházka podél vody se zajímavou expozicí a doile v maríně s obědem. V podvečer jsme předali loď mladšímu kapitánovi s posádkou, který se nabídl, že s ní odpluje do Prahy, protože my jsme byli v časovém presu s navazující dovolenou. Tím skončil trochu uspěchaný, ale moc parádní výlet do Polabí, které je čím dál krásnější a vlídnější. Stále platí, že zdymadláři na Středním Labi jsou komunikativní, milí, zhusta zdymadlářky a že jsme si jich užili za plavbu nasčítaně v obou směrech na Vltavě i Labi celkem 28.          

Fotogalerie