Dobytí Probošťáku, které se nekonalo

31.7.-6.8.2021

To Vám bylo tak. V loděnici jsme si na letošní léto vymysleli společnou dovolenkovou plavbu do Míšně, ano do Míšně, kousek za Drážďany. Covidová opatření a skutečnost, že vody je letos opravdu hodně nám změnily plány. Nakonec jsme zvolili plavbu na jistotu na Střední Labe, s cílem v pěkném počasí se několik dní poválet na Probošťku nedaleko Brandýsa nad Labem. Ani jedno se nakonec nepovedlo. Tedy ani Probošťák, ani hezké počasí. 

Vypluli jsme v úctyhodné flotile deseti lodí, jak bývá zvykem v sobotu lehce po sedmé, abychom byli na Smíchovské komoře včas. Večer před plavbou jsem si svědomitě provedl technickou prohlídku před plavbou, při které jsem mimo jiné odkaloval palivový filtr a podařilo se mi odkalovací kolečko utrhnout. Nepřisuzoval jsem tomu žádnou významnost do té doby, než mi motor uprostřed řeky u Barrandovského mostu chcípnul a nešel znovu natočit. Naštěstí Australák mě odvlekl zpět do zátoky, kde jsem díky dobré duši Pavlovi zjistil, že mi palivová soustava přisává vzduch právě tím utrženým plastovým nesmyslem. Nezbylo než se vydat do jeho obchůdku s autodíly a namontovat nový filtr. Smíchovská komora měla asi hodinu technickou poruchu a tak jsem si říkal, že ostatní hravě dohoním někde před Mělníkem. Motor bezchybně šlapal, počasí bylo 1A a zdymadla mě nezdržovala. Jaké bylo moje překvapení těsně nad Dolánkami, kde jsem viděl naší výpravu stát. Asi šli na oběd, napočítal jsem ale jenom osm lodí. Jedna z našich lodí byla vyvázaná na největší loď flotily. V komoře jsem se nakonec dozvěděl, že díky vekému větru došlo k malému karambolu před komorou s velkými následky, které se podařilo jenom díky duchapřítomnosti přítomných odvrátit od fatálních konců. Dopluli jsem do Kralup, kde jsem se rozloučili s poškozenou lodí, která odjela na vleku a šli na dobrou večeři. To nás zbylo jen sedm, o rychlém člunu dalšího z flotily jsme neměli zpráv. 

Ráno se od nás oddělila další loď a namířila plánovaně zpět na Prahu. Tak nás zbylo šest. Na to, že jsme za den a půl dopluli do Kralup, slušný výkon. Navíc začalo slušně pršet, hráli jsme hru 9,10,11 rozhodne, nakonec rozhodla 12 a my, stále v dešti vyrazili dál. Na Labi jsme přišli na chvíli o další loď pro problémy s chlazením a zakotvili v Obříství nad jezem, odkud bylo jen kousek do hospody na návsi.

Další den jsem vyrazili a s železnou pravidelností na třech zdymadlech za sebou nás chytil slejvák jako Brno. Cestou jsme zajeli na obhlídku Probošťáku, kde vyrostl polygon na vodní lyže a vlevo těžba, vpravo zákaz vplutí. Během cesty zpět jsem se dozvěděl, že zákaz vplutí tam je nejen osazen značkou, ale i kontrolován a pokutován. Bylo však tak hnusně, že vícedenní pobyt na Probošťáku nepadal v úvahu a tak jsme zvolili nový cíl - soutok s Cidlinou.

Zakotvili jsme v Nymburce v ochranném přístavu nesmyslně (pro kotvení) obsypaném velkými kameny a nalezli hospůdku U Gregorů s dobrou kuchyní. Ráno vypadalo slibně a tak jsme už bez zvláštních příhod dorazili na soutok s Cidlinou. Poseděli jsme do večera, kdy se přehnali nějaké přeháňky a Madlenka udělala okružní plavbu nad Poděbrady pro spřátelené děti našich kamarádů z Poděbrad. 

Flotila pokračovala dále proti proudu, my jsme po jedné noci na soutoku obrátili a vydali se zpět po proudu do osvědčeného Obříství. Vedle hospody na návsi je i sauna Na Návsi, která nás po deštivém a chladném dni dobře prohřála. Ráno jsme vstali do mrholení, které nás provázelo celou zbylou plavbu po Labi, občas se pro zpestření vystřídalo s lijákem nebo vytrvalým intenzivním deštěm. Největší palermo bylo mezi Nelahozevsí a Dolánkami, kdy chvílemi opravdu nebylo vidět pro déšť dál než několik metrů okolo lodi. Nad Roztokami, kam jsme se proti relativně slušnému proudu, zejména v užších místech to teklo slušně, dostali zhruba ve čtyři hodiny a poslechli tak rady zkušenějších, že z Roztok ráno v sedm nám zajistí plynulý průjezd Prahou. Bylo to tak do puntíku a tak lehce po jedenácté kotvíme doma v zátoce. PLavba za vyššího stavu vody se podepsala na spotřebě, oproti běžné spotřebě pod jeden litr na deset kilometrů, to dělalo v některých úsecích proti proudy i 2,4 litru. 

Bylo to poněkud vlhčí než obvykle, ale přesto parádní, jsou pohledy z vody, které se nikdy neokoukají a malebná romantika Středního Labe, řekněme od Obříství výše, je krásná. Se všemi volavkami, blatouchy, rybáři, hospůdkami a lidmi od vody z různých koutů Vltavy i Labe, kteří si vždycky porozumí. 

Fotogalerie