Dobytí Týna nad Vltavou

22.7. – 3.8. 2013 Tak tedy, stylově v den sv. Máří Magdalény jsme přes nepřízeň osudu, která se projevila povodněmi a následným omezením plavebního provozu, nechali MADLENKU naložit v Hodkovičkách na vlek a přepravit na Slapy. Počasí 1A, léto jako vymalované. Díky Jirkovi Benešovi jsme získali na Slapech perfektní základní tábor expedice v podobě volného mola naproti jeho houseboatu. V úterý jsme udělali cvičnou plavbu až do Kořenska,  s nezbytnou zastávkou na kofolu v „Hlubině“ a s dotankováním nafty a vody na čerpací stanici na Živohošti. Cestou jsme udělali i malý dobrý skutek, kdy jsme kousek popotáhli pána s pramičkou, který táhl v závěsu molo. Při té příležitosti jsme jim tam trochu ťukli do ochranné palisády, ale tvářili se, že jim to nevadí... Pod zdymadlem v Kamýku nad vltavou nás vyvedli z omylu a sdělili nám, že nás neproplaví, až v pátek. Vydali jsme se tedy zpět po Slapech a našli si pěkné místo k přenocování, kde jsme se nejen najedli, ale také začali sušit veškeré prádlo z šatní skříně, které nám vytopila pitná voda z netěsnícího ventilu. Svépomocí jsme vyrobili i provazový žebřík, abychom se mohli koupat i z lodi. Středu jsme strávili na pohodu na Slapech, kde jsme na 118 km „objevili“ geniální nepoužívané molo s dobrým vstupem do vody, kde jsme poobědvali, vykoupali se a vyzkoušeli provazový žebřík, bohužel fyzická kondice posádky neumožňovala, aby byl prohlášen za funkční. K večeru jsme se vrátili do základního tábora k Jurovi do zátoky Lahoz a večer si dali dobrou večeři v místní restauraci. Ve čtvrtek jsme ráno vyrazili, na čerpací stanici doplnili vodu a zakotvili na 118, kde jsme i přenocovali. V pátek dopoledne jsme s malou zastávkou na koupání v pořádku dorazili pod Kamýk nad Vltavou, kde je pekelně málo vody a společně s dvěma loděmi nás proplavili zdymadlem. Plavčík si odbyl kormidelnickou praxi a celou cestu od zdymadla pod Orlík odkormidloval sám.  Pod Orlíkem jsme s lehkými obavami sledovali loď před námi, abychom okoukli, kterak se na lopatu sedá. Naše obavy se naplnily, když jsme zajeli do klece pro lodě a pochopili jsme, že ten člověk, který to obsluhoval není od toho, aby nás uklidnil. I přes lehký adrenalin jsme však výtahem vyjeli nahoru a kýl Madlenky poprvé v životě (asi) dosedl do vln Orlické přehrady. Na Orlíku jsme na doporučení zakotvili na Trhovkách (za 100,- Kč na cca 2 hodiny nám to přišlo s ohledem na úroveň poskytovaných služeb = 0, trochu nepřiměřené. Po projetí velkými orlickými jezery se nám otevřel nádherný pohled na zámek Orlík, pod kterým jsme zakotvili a vydali se na nějakou dobrotu. To nakonec byla v tom vedru zmrzlina a několik džbánků vody v kavárně a kofola s pivem a dršťkovou polévkou v místní zámecké restauraci. S ohledem na slušnou lodní frekvenci se nemůžu zbavit dojmu, že by si Orlík zasloužil nějaké veřejné kotviště, to divoké kotvení okolo je sice dobrodružné, ale spoustu lidí může odradit. Z Orlíka jsme se vydali dál a dorazili před malebnou siluetu hradu Zvíkov. Na pláži pod hradem se kotvit dá, ale oficiální veřejné kotviště je vymezeno na skalách a tak kotvení zejména pro laminátové lodě není nejbezpečnější, postavili jsme se tedy na písečnou část pláže a také to nikomu nevadilo. V průběhu podvečera začali přijíždět lidé z okolí na loďkách na hradní divadlo a tak jsme se tam vydali také. V podání ochotníků z Písku jsme shlédli představení „Lucerna aneb boj o lípu“ na hradním nádvoří a bylo to fajn. Přespání pod hradem proběhlo bez problémů a tak jsme ráno vyjeli na obhlídku přítoku – Otavy, která se tam do Vltavy vlévá. Pro odpočinek jsme si zakotvili na malebném místě s výhledem na Orlík a vyčkávali telefonátu našich dvou očekávaných kamarádů Libora a Jardy. S oběma jsme se řádně shledali a nalodili je na hradě. Podnikli jsme s nimi krátkou odpolední plavbu a při cestě si našli místečko ke kotvení v zátoce nedaleko Zvíkova.  Koupání sice v teplé vodě, ale dost špinavé udělalo části expedice radost. Večer jsme po krátké cestě lesem vyrazili na exkurzi do místního pivovaru, kde jsme se mimochodem i perfektně najedli.  Přenocovali jsme na břehu u neobydlené chaty a ráno po snídani, hned když jsme na Zvíkově vyložili kamarády vyrazili dále proti proudu.  Vody ubývalo a ubývalo a rybářů přibývalo a přibývalo, až  jsme konečně  narazili na poslední zdymadlo naší expedice – Kořensko, kde nás v pohodě proplavili a my se octli na řece kousek pod Týnem nad Vltavou.  V Týně jsme zakotvili pod městem u pěkného kotviště a vydali koupat, protože bylo úděsné vedro. Vltava v Týně byla pěkně čistá a chladivá. Setkali jsme se také s domorodou kamarádkou, kterou jsme povozili a zároveň nám sloužila za průvodce po městě zejména v otázce dobrého jídla, což je v zrovna v Týně kumšt. V průběhu kotvení v Týně přišly dvě mohutné letní průtrže mračen a tak se ukázalo, že stará pravda, že do každé lodi teče platí i pro Madlenku. Další den ráno jsme vyrazili zčerstva, protože nás čekala dlouhá plavba, po cestě přerušená jen kotvením v Podolsku pod mostem, kde jsme nabrali kamarádku - pasažérku Danu, která s námi splula až na Zvíkov. Na kotvišti v Podolsku jsem utopil porcelánovou dýmku čímž se definitivně prokázalo, že neplave. Na noc jsme zakotvili na klubovém dokonalém kotvišti na Orlíku, v zátoce kousek nad hrází. Zázemí toalety, mola, stolu a grilu bylo parádní. Ráno jsme přejeli v pohodě výtahem a po chvíli jsme už pluli v Slapských vodách. Noc jsme strávili po celkem poklidné plavbě na oblíbeném mole na 118km, kde se opravdu perfektně kotví i koupe. Následující den jsme s drobnou zastávkou s pozdravením Jury najeli na traktor a nechali se svézt do Tichého údolí, které má neopakovatelnou atmosféru, vodu i kouzlo. V mezidobí se podařilo opravit Povodí Vltavy po povodních zdymadlo v Modřanech a tak okolo třetí jsme zakončili v zátoce zatím největší plavbu Madlenky v její novodobé historii.       

Fotogalerie