Madlenka odrazem literární tvorby aneb Kapitáni nežertují

14.srpna 2018

Letošní léto bylo pro Madlenku ve znamení sžívání i s jiným kapitánem, než na kterého byla celé roky zvyklá. Tento nový kapitán je však zkušeným říčním vlkem a Madlenku si již v minulosti coby plavčík a kapitán v zácviku dostatečně osahal. I odhodlal se k samostatným plavbám, po loňských nesmělých pokusech i letos a na jednu z nich v parném létě pozval členku posádky - pasažérku, která byla tak hodná a vtělila své dojmy do následujícího zážitkového literárního dílka, které s jejím laskavým souhlasem zveřejňuji v původním znění bez redakčních úprav: 

KAPITÁNI NEŽERTUJÍ

Kladno nemá vodu. Ne letos, kdy není voda nikde, ale stále. Je to město, které na rozdíl od jiných nevzniklo u řeky, na jezeře nebo u potoka. Postavili ho na zásobách černého uhlí. Siréna, Mayrovka, Poldovka. Kladeňák fárá, válcuje ocel, ... no dobře kdysi.

Ale neplaví se, ani tehdy, ani teď. Nemá po čem. Nemá vodu.

Lodní doprava je tedy pro Kladeňáka spojená s piráty Dlouhého Johna Silvera, fotografiemi barevných lodiček u červených švédských domečků nebo úžasnými západy slunce nad bílou jachtou v Karibiku, které zná z televize. Není tedy divné, že se Kladeňáci dají snadno zlákat na cestu motorovou lodí. Je to přece romantika, dobrodružství, rum.

Cestu na Madlence jsme naplánovali na 14. srpna. Nachystala jsem si klobouček, šatičky a žabky. Pár dní před vyplutím mi kapitán začal dávat instrukce.

Co s sebou? Hodně jídla, kdybychom ztroskotali, a taky pro kapitána, a hlavně trénuj skoky.

(Cože? Skoky?)

Sejdeme se přesně tady. (No to jistě nebo možná taky tady) A co skoky, skáčeš dolů? (Skáču dolů??)

Pojedeme od nás ze zátoky, přes zdymadlo v Modřanech a pak zpátky. Ty skoky možná i do dálky. (Atletický trojskok po Vltavě?)

A hlavně, nezapomeň pevné boty. Na ty skoky. Skoky z přídi.

Je to jasné kapitán žertuje. I když znám ho dlouho. Trochu jsem znejistěla a odložila žabky.

Je to tady. V nejpevnějších botách, trochu lepší žabky, přicházím k lodi. Nelituji, že jsem si na poslední chvíli zabalila náhradní oblečení. Jen mi není jasné k čemu, když ho utopím hned při nastupování. Skákat z přídi, to půjde dost těžko, to bych se tam musela nejdřív dostat. Nejistě se kymácím na molu. Dravci ze zátoky ucítili snadnou kořist, obklopili Madlenku, zlověstně cvakají zobáky.

Kapitán, který mezi tím všechno připravil, zajistil, přenesl, vyzkoušel, trpělivě čeká s hákem u ruky. Kachna taky čeká. Přepadnu dovnitř. Sklapni, kachno. Ani jsem si nevydechla, když mi kapitán začne tvrdit, že musím vylézt na příď. Nechápu, jak to myslí. Prostě musím, jsem plavčík, skáču z přídi. Bez toho nevyjedeme. Kachna už je zase zpátky. No počkejte, oběma vám ukážu. Zcela nepochopitelně nespadnu do vody a s elegancí hrošíka se plížím tam a zas zpátky. Kapitán je spokojen. Kachna moc ne. Vyplouváme.

Skifař Synek zastavil a radí se s trenérem. Tak ho dojíždíme, předjíždíme, necháváme za sebou. Před námi je zdymadlo. Kapitán mi zakazuje vyběhnout na příď, vylézt po schůdkách a procházet se po zdymadle. Pan zdymadelník má Madlenku rád. Mává jí vraty zdymadla, která před námi opakovaně otvírá a zavírá. Ale i jemu dojde, že je čas se rozloučit, nechává vrata otevřená a my vyjíždíme na volné moře, tedy Vltavu.

Kapitán mě posílá pro něco nepochopitelného na příď. Už tomu rozumím, po lodi mohu chodit jen, když pluje. 

Hladké přistání u mola, oběd. Divný člověk na špičce pevniny u soutoku předstírá, že loví ryby. My víme, že tam žádné nejsou. Máme přece super sonar. Kormidluju. Zbraslav. Žluté značky, hodně zvláštních lodiček, míjíme se levobokem, tedy když ho poznám.

A pak zpátky do Prahy. Parníky, Vyšehrad, slečna ve sněhobílých šatech na paddlebordu, která bezchybně kráčela po vodě, dokud ji nesrazila pramička, spousta lidí na náplavce. A do toho Madlenka uprostřed řeky, já už zase na přídi, protože na přídi to je prima.

Blíží se večer. V Prasečí zátoce plavou bobři. (Neuvažujete o změně názvu?) Kachna otráveně sedí na břehu. Plavčík vypíná Volvo Penta md2b, kapitán skáče z přídi, protože o skocích kapitáni nežertují. Přistáli jsme.

Plavba na Madlence byla přesně taková, jak si ji na Kladně představujeme. Dobrodružství, romantika (a na konec byl i rum.)