Malé Labe na etapy 1.díl

2.8.-10.8. 2017

Původním záměrem bylo dobytí Českých Budějovic, ale po uzavření Kořenska a vyhrožování uzavřením orlického zdvihadla, jsme se nakonec rozhodli pro plavbu na Malé Labe. První den ráno jsme v klidu okolo osmé propluli smíchovským zdymadlem a za krásného počasí pomalu splouvali po proudu Vltavy. Oběd v Nelahozevsi byl fajn a k přenocování jsme si vybrali obecní kotviště v Lužci nad Vltavou, kde se dá i dobře nakoupit a najíst. Sice nám tam dělalo společnost asi deset romských dětí, které z mola skákali do vody a příšerně řvali, ale nakonec se unavily a byla s nimi i sranda. Večer jsme si ogrilovali buřty a druhý den ráno vyrazili k Hořínu. Plavba probíhala poklidně a po dobrém obědě v motorestu Na štěpáně jsme zakotvili na obecním kotvišti v Mlékojedech. Asi někde u břehu, když jsem manévroval ke kotvení Na štěpáně, se mi zřejmě podařilo trefit vrtuli o kámen, což se pro další plavbu ukázalo jako osudné. Při další plavbě měl motor poněkud jiný zvuk a byly cítit silné vibrace. Nakonec jsme na noc vybrali pěkné místo kousek před Nymburkem a vyrazili do doporučené hospody "Jsme v prdeli" v nedaleké vesničce. Ráno jsem zalezl do motoru a kromě spousty vody jsem objevil i povolené uchycení hřídele na převodovku motoru. Všechno jsem podotahoval a ještě podtěsnil čerpadlo, ale tušil jsem, že to tím asi neskončí. Dopluli jsme s přestávkou na oběd v Poděbradech nad zdymadlo, kde jsme se uvázali a s ohledem na strašné vedro vzali zavděk chladivou vodou a stánky s občerstvením u poděbradského jezera. Při další plavbě, zhruba v úrovni přívozu Oseček začal motor vydávat tak hrozné zvuky, že jsem na nic nečekal a zakotvil hned u břehu. Po vychladnutí motoru jsem tam vlezl a uviděl tu spoušť: spousta vody cca 10 litrů, úplně uvolněná hřídel od převodovky a průsaky vody z několika míst. Šel jsem na pivo do stánku na přívozu a přemýšlel, co s tím budu dělat. Vodu jsem vyhouboval a vše podotahoval, i když patrné vyosení hřídele nevěstilo nic dobrého. Druhý den jsme dopluli do Sandberku, kde se pro nás kupodivu našlo i místo na kotvení a vlídné zacházení. Na Sandberk jsem si přivolal pomoc v podobě kamaráda a společně jsme se pokusili dotáhnout věci, které mi samotnému nešly. Díky laskavosti klubového osazenstva jsem si v jejich dílně mohl vyrobit i přípravek na dotahování středu převodovky, který se také povolil. Na Sandberku jsme nakonec zůstali dvě noci, užili si pohodu, koupání i slunění a výhodu otevřeného bufetu a téměř žádných lidí. Večer bylo krásně vidět i částečné zatmění měsíce a lidé byli fajn. Za obě noci jsme zaplatili rozumných 470,- Kč a samozřejmě útratu za jídlo a pití, která pravda nebyla z nejmenších. Nakonec se nám nedostávalo v hotovosti 50,- Kč, které jsme tam zůstali dlužni se shovívavým přístupem personálu, že jim to dáme příště. Při plavbě zpět jsem již pochopil, že závada je svépomocí neodstranitelná a tak jsem každé tři hodiny plavby zastavil, vyhouboval vodu a dotáhl co se dalo. Dopluli jsme až do Hradištka, kde jsme nocovali u mola pod hospodou - kempem, který je bohužel mimo provoz. Nicméně v Poděbradech zakoupený grilovací sýr a rum s kofolou nám nahradil i tento výdobytek civilizace. Pragmaticky jsem usoudil, že doplutí do Prahy není reálné a tak jsem zavolal svému lodnímu mistru Voplakalovi, který nejenže měl čas, ale hned nabídl řešení, že můžu doplout jen do Kralup nad Vltavou, odkud si loď k opravě vyzvedne sám. To mi značně zvedlo náladu a perspektiva opravy dala naší cestě cíl. Další den jsme se s technickými přestávkami opět posunuli až skoro k soutoku, kde jsme nocovali na moc pěkném obecním kotvišti obce Kly. Dochozí je hospoda a dá se tam i pěkně vykoupat. Ráno jsme vyrazili a pomalu se dosoukali až k Miřejovicím, kde mě komorník pustil do velké komory a já, zřejmě natěšen, že tahle strastiplná plavba je už u konce, jsem se uvázal v bazénu komory na pravou stranu, ačkoliv dobře vím, že je to kravina, protože to tam příšerně táhne od stěny. Proplavení mě stálo tolik sil, když jsem loď držel u stěny, jako bych složil vagón uhlí. V maríně KVS Kotva jsem zakotvil a šel se domluvit s paní hafenmajstrovou na podmínkách. Velmi příjemně mě překvapila její vstřícnost k mému azylovému kotvení a po zjištění, že jsem členem ČSVM, jsem měl problém jí vnutit alespoň nějaké symbolické peníze. V restauraci Kotva jsme se báječně nadlábli a přivolali si domluvený odvoz, čímž tato etapa plavby skončila. Přes všechny trable to bylo krásné a Malé Labe, je zejména v úseku nad Neratovicemi po Kolín malebné, zajímavé, klidné a přívětivé místo.

Fotogalerie