Malé Labe na etapy 2.díl aneb Memoriál Eskymo Welzla

Návrat z letní dovolené - 24.11. 2017

Když jsem 10.8. 2017 zanechával loď v Kralupech k opravě ani jsem netušil, že se návrat protáhne až do konce listopadu. Nicméně mám novou hřídel, opravený šroub, motor i převodovku, loď získala na výkonu a asi to opravdu potřebovala. Poděkování patří panu Voplakalovi z firmy NAUTICA SERVIS v nedalekých Úžicích. 

24. listopadu jsem se nechal odvézt do Kralup s tím, že časně vyrazím, abych doplul v klidu za světla. Den předtím jsem se čestně vyrovnal se zástupci sportovního klubu, který mi poskytl nakonec na 3 měsíce azyl a  těšil se na relativně bezproblémovou plavbu. Opak byl pravdou. Loď jsem bez problémů nastartoval a vyrazil, moje radost trvala pouze asi 200m, kdy mi loď vypověděla službu a já jsem na pádlo opět zakotvil u blízkého mola na řece. Po beznadějné snaze o odstranění samozřejmě banální závady, kterou byl ucpaný naftový předfiltr, jsem rezignovaně zavolal lodnímu technikovi, který v rekordním čase dorazil a loď uvedl do provozuschopného stavu. To už bylo ale lehce po poledni a tak jsem s lehkými obavami, abych stihl zdymadla vyrazil. Motor svištěl jako vítr, rychlostí 12 km/h proti proudu na moji loď rychlost dříve nevídaná a postupně jsem se probíjel zdymadly na trase. Všem jsem zdůraznil, že spěchám a tak mě ani moc nešetřili. Před Roztoky jsem předjel tlačný remorkér Falco a dvě další pracovní lodě a do Podbaby dorazil ještě relativně za světla o půl čtvrté. Zpod Libeňskéo mostu za pološera jsem se telefonicky ujistil, že me Štvanice proplaví a také jsem ji cca okolo 16:30 opouštěl za stále houstnoucí tmy. Zapnul jsem vrcholové světlo i pozičky, abych se snáze promotal mezi parníky v centru Prahy. Komorník na Smíchově mi slíbil proplavit okolo 17:15 a tak jsem až při čekání na Kampě zjistil, že mi opravdu svítí jen to vrcholové světlo, i reflektor mi vypověděl službu. Samozřejmě celé odpoledne 6 stupňů a vytrvalý déšť, tak to tam holt někde vyzkratovalo. Ve smíchovské komoře mě namáčkli do pravého zadního rohu dva parníky a když jsem z ní vyjížděl byla pravá nefalšovaná tma. Až po úroveň Vyšehradu jsem byl vděčný za přesvětlená nábřeží, která slušně osvětlovala plavební dráhu. Dál to bylo horší a na netopýra jsem dojel až úplně ztemnělé zátoky, kde jsem měl domluvenou osvětlenou pomoc při kotvení. Konec dobrý - všechno dobré, zakotvil jsem okolo 18:00. 

Fotogalerie